A máme tu konec léta, v jehož průběhu jsme nelenivěli a svou neutuchající aktivitu jsme koncem srpna završili již tradičně, soustředěním v Terezíně.
Zde jsme jako každý rok potrénovali v tamních chodbách pevnosti, kde si naši psí parťáci pocvičili samostatnou práci ve tmě, a to i na delší vzdálenost.
Další dny jsme využili možnost pachových prací v tamních bývalých kasárnách, přičemž jejich rozložení a možnost spousty velice rafinovaných úkrytů, které nejen nás, ale hlavně naše psí kamarády posouvali v záchranářské dovednosti zase o obrovský kus dál.
A protože správný pes záchranář nejen hledá, ale také řádně poslouchá svého psovoda, jedno odpoledne jsme se vypravili na litoměřické kynologické cvičiště. V rámci socializační procházky skupina vyrazila na tamější cvičiště pěšky. Zde jsme našim psům umožnili poprat se s potřebou spolupracovat se svým lidským lídrem také nejen na svém cvičišti. Každý se tohoto úkolu zhostil po svém, někdo pracoval bez sebemenšího zaváhání, někomu se ukázala slabá místa, a tudíž ví, na čem má dále pracovat. Atmosféra byla přátelská, a tímto bych ráda poděkovala vedoucím litoměřického kynologického oddílu, Ivě a Ivu Valachovým, za zpřístupnění areálu.
No a co by to bylo za soustředění, kdybychom si hned neověřili své procvičené dovednosti. Proto byl jeden den vyčleněn pro nácvik reálného nasazení. Této činnosti se všichni účastnili s plným nasazením, přestože počasí nám tedy vůbec nebylo nakloněno. Zásah probíhal za vydatného deště a s mlhou, která se dala krájet. Přesto však všichni dorazili na základnu bez ztráty hvězdičky, se splněnými úkoly a se všemi nalezenými osobami.
Nemusím zdůrazňovat, že ani večer se naši psovodi nenudili a vydatně posilovali svůj hlasový fond a prohlubovali vazby přátelství.
Celkově by se tedy dala tato akce považovat za více než zdařilou a už se zase těšíme na příští rok.
