Rok se s rokem sešel a Záchranná kynologická skupina Centrum se opět vypravila do hor, na chatu POHODA, prověřit svou připravenost se svými psími parťáky.
Nálada byla skvělá, všichni jsme byli plni elánu a nadšení z nadcházejících dnů, připraveni vrhnout se do naplánovaných úkolů s vervou, které jsme v průběhu celého týdne opravdu splnili.
Počasí nám víc než přálo, všude plno sněhu a teplota hluboko pod bodem mrazu. 18 stupňů pod nulou byla pro nás výzva a my se jí nezalekli. S gustem sobě vlastním jsme se pustili do práce. A že jí bylo.
Dařilo se nejen našim štěňátkům, která k „záchranařině“ zatím pouze přičichávala, zato s obrovským nadšením, zkušenější pejsci se v průběhu pobytu posunuli zase o velký kus dopředu a staří mazáci potvrdili, že jsou na svém místě.
A jaký byl tedy program letošního soustředění?
Hned v neděli jsme se vrhli na procvičování samostatné práce psa v plošném terénu. Jinými slovy nás vedoucí týmu vyhnal na bývalou sjezdovku, kde jsme se místy propadali po kolena do sněhu. Někteří z nás měli trochu potíže zdolat kopec a zároveň masu sněhu, se slovy „já jsem z města a neumím v tom chodit jako ty z hor“, ale přesto se „zatli“ a terén doslova přeprali. Psi se s terénem a úkolem popasovali velmi dobře, každý v rámci své úrovně výcviku.
Odpolední část dne jsme věnovali členské chůzi a hned po té, co se setmělo, jsme opět vyrazili do terénu. Zde jsme prověřili samostatnou práci psa v noci a také jsme vyzkoušeli tandemové vyhledávání. Nevynechali jsme ani štěňátka, která nám předvedla, že tma pro ně není překážkou.
Pondělí patřilo terénu sutinovému, a to v tamější bývalé továrně na porcelán. Štěňátka se promenádovala po sutině bez jediného zaváhání. Také lokalizace pachu pro ně nebyla až tak velkým oříškem. Máme prostě úžasnou, nadějnou štěněcí omladinu.
U starších čtyřnohých kamarádů jsme procvičili aktivaci a opět samostatnou práci, přičemž zkušenější psovodi předávali své znalosti psovodům začátečníkům, např. šíření pachu, jak se pohybovat v prostoru tak, abychom psu neztěžovali práci, apod.
Zkušeným psům jsme hledání trochu okořenili dvěma figuranty umístěnými v těsné blízkosti a i s tím si s přehledem poradili. Na naše psí kámoše se prostě můžeme spolehnout.
Nezapomněli jsme ani na pracovní postup během zkoušek, a proto jsme úterní dopoledne věnovali nácviku přípravným rituálům, nástupu na zkoušku, včetně hlášení rozhodčímu a nově přidanému povelu ve zkušebním řádu při kontrole psa, a zároveň označení, tedy prověření agresivity psa při nálezu osoby. Tady se nás oslnil Leoš Vokál svou kreativitou ve volbě originálního povelu pro kontrolu čipu psa.
A protože nejen prací je člověk živ, odpoledne jedna skupina našeho týmu navštívila muzeum továrny na rukavice. Po zdařilém výkladu a víc než zajímavé prohlídce, která nám přiblížila tajemství náročné výroby těchto oděvních doplňků jsme vystavené stroje i předměty řádně probádali. Součástí prohlídky byla též multimediální část se strojem času a hornickou expozici s minerály převážně z Jáchymovska.
Druhá část týmu vyjela opět do terénu a věnovala se plošnému vyhledávání. Tato akce byla také velmi vydařena, když se záchranářům podařilo neplánovaně do výcviku zapojit též civilní obyvatelstvo – okolojedoucí běžkařce se to velmi líbilo a užila si napůl imitovanou situaci.
Středa je dle nepsaného zákona den volnočasový, a tak jsme sekli s prací a vyrazili na výlet pod příslibem bombardina pro zahřátí a koblížků pro doplnění energie. A tu jsme opravdu potřebovali, protože ten dlouhý krpál, co jsme museli absolvovat, přičemž někteří členové měli pocit, že „zdechnou“ nás opravdu vysílil. Ale zase se ukázalo, že Centrumáci se jen tak nevzdávají a překážky s úsměvy zdolávají. V maringotce s námi sice tak brzo nepočítali, bylo 10h dopoledne, ale díky vlivným stykům Luďka Rady se obsluha smilovala a bombardino předčasně ohřála. Koblihy sice nebyly, přesto bylo co zakousnout. Pán nám naporcoval a ohřál štrůdly se šlehačkou. Všichni jsme si moc pochutnali, jen Leoš štrůdl chroupal, neb s konzumací posledního kousku otálel a vlivem mrazu zákusek namrzl.
Odpoledne zbylá část skupiny vyrazila do muzea rukavic a druhou část Martin Kadleček vyvezl na rozhlednu na Plešivci. Výlet to byl moc pěkný, jen škoda, že rozhledna byla z technických důvodů uzavřena. Leč Centrumák se nevzdává a poradí si. Rozhledna má okna, která se dají otevřít a tak jsme se kochali výhledem a bedlivě naslouchali Martinově výkladu.
Po sestupu z rozhledny některé členky neodolaly a prověřily svou zdatnost na přítomných dětských prolézačkách prolézačkách.
Na čtvrtek si pro všechny připravila Renča Kuchařová s Luďkem Radou nácvik praktického nasazení, které mělo prověřit naše znalosti v oblasti práce s mapou, s buzolou, zdravovědy, přesun psovoda se psem za pomoci sněžných pomůcek a ne v poslední řadě i dovednosti radiokomunikace. Všichni psovodi se svými psy zadané úkoly splnili a dorazili zpět do tábora. Psovodi mají stále na čem pracovat a zdokonalovat se a příští rok to začátečníci snad dají i bez GPS v batohu.
Tento den jsme si všichni užili na nejvyšší míru a večer jsme měli dlouho o čem diskutovat. Tímto tedy oběma autorům moc děkujeme, moc se jim to povedlo.
A máme tu pátek, kdy se vyrazilo opět do ploch a hledalo se o sto šest. Přestože doba už byla pokročilá a únava na všech byla znát, nic jsme nešidili a pracovali s plným nasazením.
Nachýlil se den odjezdu, byla tu sobota a s ní poslední štěk pro radost. Rychle pobalit a tradá domů. Moc se nám nechtělo a už teď se těšíme na příští rok, kdy se zase všichni sejdeme a společně popracujeme, po večerech poklábosíme a zazpíváme si za doprovodu kytar Leoše Vokála, Luďka Rady, Martina Kadlečka a Péti Vokála.
Také chci poděkovat Martinovi Kadlečkovi za skvělou organizaci soustředění na Pohodě.
A závěrem moc děkuji všem svým kamarádům a souputníkům za skvěle prožitý týden a u těch, kterým to letos nevyšlo věřím, že příští rok už nevynechají.
